Knihy » Umění vnímat umění

Guerilla writing about art

Autor už názvem knihy ironizuje zvyklosti akademické literatury a ohlašuje ,,revoluční" přístup k psaní o umění. Ve složitém terénu teorie a historie umění se pohybuje s ,,partyzánskou" odvahou, lehkostí a humorem. S nezvyklou otevřeností pojmenovává problémy laiků, klade si jejich otázky a nabízí na ně odpovědi formulované provokativně srozumitelným způsobem.

Kniha ale není skandální avantýrou, nýbrž promyšleným nástrojem, který čtenáře zbaví laické nejistoty a komplexů a ukáže mu hranice jeho diváckých možností.

Autor na závěr své nové knihy říká:

    ,,...Setkání s uměleckými díly není rituál, není to úkol, není to zkouška nebo test. Je to možnost. Každé dílo je příležitostí sám v sobě něco udělat, každé i sebenepodařenější dílo v nás může probudit nějaké smysluplné vědomí. Obrazy se ukládají do člověka a podvědomí je zpracovává. Věřme svému podvědomí. Můžeme vidět sto obrazů, které nám nic nedají, ale při stoprvním to najednou může břinknout a začít dávat smysl.

      Chuť dobré whisky neoceníte porovnáním s jinou dobrou whisky, ale porovnáním s lacinou kořalkou. Stejně je to s obrazy. Cenu dobrého obrazu neuvidíme při srovnání s jiným dobrým obrazem, ale při srovnání s obrazem špatným.Při poznání hodnoty je nehodnota nedocenitelná. Nevyhýbejte se špatným obrazům. Čím víc jich uvidíte, tím lépe.

      Neměli bychom si také nikdy dovolit žádný kategorický nebo ohraničující názor, nic takového jako baroko mě nezajímá nebo modernímu umění nerozumím. Měli bychom si všude nechat otevřené dveře, kterékoli dílo pustit do duše, o nic se nepřipravovat a neokrádat. Každá informace, každý nový pohled na obraz, každá asociace, která přitom vznikne, je vláknem, které nás s uměním spojuje. Když je těch vláken hodně, přestane vadit, že jsou slabounká, trochu pomuchlaná a že se kříží. Viděl jsem hodně obrazů, hodně z nich mi něco dalo, ale žádný z nich mi nic nevzal. Stojí to za to a je to bez rizika..."

RECENZE A NÁZORY:

Vážený pane Třeštíku,
takřka jedním dechem jsem přečetl Vaši knihu UMĚNÍ VNÍMAT UMĚNÍ a nemohu jinak - musím Vám napsat.
Zakousl jsem se do ní a nemohl se pustit a doslova se do ní zuby a drápy pustila i naše kočka, což s knihami nikdy nedělá.
Vaše kniha mi vtipně a zábavně pomohla změnit a prohloubit mé vnímání umění a můj vztah k uměleckému dílu a já se cítím po tomto "převratu" skutečně o dost bohatší.

Proto pokud bych měl místo celého mailu napsat jen jedno slovo, pak by to bylo velké DĚKUJI.

S radostí, úctou a přáním všeho dobrého  P.S.

(Praha, 10. 11. 2016)

Vážený pane Třeštíku ,

 můj život se změnil po přečtení vašich knih. Konkrétně: Slečny z Avignonu, Umění vnímat umění, Umění sbírat umění. Po přečtení té poslední jsem zahájila nákup grafik, ale brzy jsem přestala, protože peněz je méně, než grafik, které bych chtěla mít.  Občas zajdu na aukce s tím, že pouze pozoruji, co se kupuje a za kolik. 

Nejvíc jsem se těšila z knihy Umění vnímat umění, protože jsem se utvrdila, že moje úsudky nejsou vždy tak špatné.

Celý život se zajímám o výtvarné umění, dokonce jsem ho chtěl studovat, ale nyní pracuji v jiném oboru. Přečetla jsem mnoho knih, ale teprve vaše knihy odpověděly na moje otázky. Nemám kolem sebe nikoho, s kým bych mohla svoje otázky probírat Moje znalosti jsou pouze z knih a z vlastního usuzování.

Mám teď bohatší život a také větší sebevědomí.

Děkuji za změnu, kterou vaše knihy vyvolaly v mém životě.

 S upřímným pozdravem                               Ivana K.

 (Praha, 23.10.2013)

UMĚNÍ VNÍMAT UMĚNÍ- pěkný dárek k Vánocům

Kultura a zážitky - Rudolf Kryl (rsk), 25.12.2011

Koupil jsem si k Vánocům výbornou knihu Michaela Třeštíka a již jsem velkou část přečetl. Byl jsem na ní upozorněn rozhovorem, který s ním měli v rozhlase. Ten pořad se mi zas tak moc nelíbil, ale jsem moc rád, že jsem si knihu koupil.

Autor si vytyčil jako úkol napsat ,,něco jako knihu na noční stolek pro normální lidi". A aniž bych se tím prohlašoval za normálního, skutečně se mu to podařilo. V knize se snaží ze všech možných stran osvětlit to, co považuje za podstatné k tomu, aby čtenáři usnadnil vnímání výtvarného umění. Virtuózně kombinuje citace z literatury se zaujímáním vlastních (skutečně prožitých a promyšlených) názorů a použitím ,,praktických" příkladů. Jednotlivé partie je radost číst - i když to někdy musí udělat několikrát. Zcela výjimečný je při tom autorův přístup k věci. Za výchozí postuláty si položil mj. tyto zásady:

       ,,máme-li porozumět složitosti složitého, nemůžeme je redukovat na něco jednoduchého"

      ,,mou ctižádostí nebylo seznamovat čtenáře s myšlenkami někoho, ale myšlenkami o něčem"

Důležité je, že vše, co si v knize přečtete, skutečně něco znamená a autor si za to ,,ručí". Když se zavádí nějaký (nejednoznačný) termín, nikdy není použit jako ,,mlha" pro rozplyznutí tématu. V knize se seznámíte s mnoha pohledy, které by Vás nenapadly, autor Vám je ale nepředkládá jako jedině správné, ale naopak Vás nabádá, abyste se ve vztahu k umění spoléhali především na sebe.

Knihu moc doporučuji. Mám pocit, že není moc oborů lidské činnosti, které by měly takhle kvalitní ,,rukověť" pro neprofesionály.